Nedávno vyhlásená súťaž na architektonický návrh vyhliadkovej veže na kopci Dubeň v Malej Fatre/SK dala podnet „zaloviť“ v archíve Salónu drevostavieb a predstaviť zopár zaujímavých riešení vyhliadkových veží skonštruovaných z dreva v kombinácii s oceľou alebo kameňom. Až na poslednú realizáciu úplne dolu (zhodou okolností slovenskú…), využili architekti tému „veža“ na vytvorenie nielen architektonicky atraktívnych, ale aj inžiniersky vycibrených konštrukcií, ktoré v krajine pôsobia subtílne a kultivovane. A hoci sa týčia k nebu ako sebavedomé dôkazy ľudského umu a zručnosti, nechýba im súzvuk s prírodnými štruktúrami a úcta k okoliu…
Rozhľadňa „Máminka“. Krušná Hora u Hudlic, okres Beroun/CZ, 2015. Autori: Martin Rajniš, Martin Kloda, Tomáš Kosnar, David Kubík. Foto: Petr Králík. Publikované v Ročenke drevostavieb 2015.
Rozhledna Máminka stojí na vrcholovém palouku Krušné hory, na místě bývalého vojenského triangulačního bodu. Nosná konstrukce je navržena ve tvaru trojbokého jehlanu, prostorová příhradovina z borovicové kulatiny. V této konstrukci je zavěšen štíhlý válec točitého dubového schodiště. Kulatina je pospojovaná ocelovými žárově zinkovanými styčníky. Podesta je zastřešena průhlednou PVC membránou v lehkém kruhovém rámu o poloměru 2,5 m. Vrchol rozhledny je zakončen žerdí, která nese větrnou korouhev.
www.hutarchitektury.cz
Rozhľadňa Pekelný kopec. Pekelný kopec, okres Třebíč/CZ, 2014. Autor: Pavel Jura. Foto: Jiří Ernest, Jakub Mertl. Publikované v Ročenke drevostavieb 2014.
Miesto stavby – jeden z troch vrcholov pekelného kopca – má jedinečnú atmosféru. Vrchol je bez súvislého vyrasteného porastu, len zopár stromov s výraznou figúrou. Koncept stavby rozhľadne vychádza z charakteru lokality a tradičných (teda overených) princípov. Základnú geometriu tvoria dva vzájomne otočené pravouhlé rámy so štvorcovým pôdorysom. Pravidelný geometrický tvar a ortogonálna osnova umožnili racionálnu (t. j. jednoduchú a lacnú) realizáciu stavby, no vzájomné otočenie a násobenie jednoduchej formy však vytvára osobitú štruktúru. Jednotlivé prvky konštrukcie bolo možné ľahko prefabrikovať a minimalizovať stavebné práce na mieste. Základná konštrukcia dáva stavbe nezameniteľnú podobu, ktorá zodpovedá charakteru miesta aj kultúrnym hodnotám regiónu.
www.paveljura.com
Maják a muzeum Járy Cimrmana. Příchovice, Jizerské hory/CZ, 2013. Autori: Martin Rajniš, David Kubík / Huť architektury Martin Rajniš. Foto: David Kubík. Publikované v Ročenke drevostavieb 2013.
Muzeum a Maják Járy Cimrmana vznikly na popud Aleše Voverky (zástupce investora – U Čápa Příchovice s. r. o.). Stavba doplňuje areál U Čápa na jižním svahu pod Příchovicemi v Jizerských horách. Rozhledna i Muzeum by měly zvýšit návštěvnost penzionu v letních měsících. Investoři se zde snaží z vlastních zdrojů (bez dotací) vybudovat příjemné, fungující místo. Výjimečný krajinný rámec je jim blízký, budují zde pastviny, stezky, starají se o aleje a postavili zde rozhlednu.
Muzeum Cimrmanovy doby prakticky není vidět. Je kompletně zanořené do svahu a kryje ho kamenná stěna, která se plynule napojuje na ostatní zdi probíhající po vrstevnici areálem. Dalo by se říci, že jde o horizontální prvek pro toto místo typický.
Estetický koncept stavby spočívá právě v kontrastu horizontálních zdí a vertikály v podobě dřevěné konstrukce Majáku. Kámen je těžený přímo na místě výkopu, dřevo pochází z Jizerských hor (konstrukce douglaska, schodiště dub).
Návštěvník vstupuje otvorem v kamenné zdi do muzea, (které vznikalo ve spolupráci se skutečnými Cimrmany) a pokračuje přímo ze středu muzea vzhůru po točitém schodišti do výšky 18m na vyhlídkovou plošinu Majáku. Vršek Majáku je opatřen typickými atributy, jako je ochoz, stožár, korouhev, segmentové zasklení. Je zde umístěno panorama s popiskami okolí.
www.hutarchitektury.cz
Rozhľadňa Mařenka. Vrch Mařenka, Veletava/CZ, 2012. Autor: Martin Franěk/Penta Jihlava. Foto: Martin Franěk, Jiří Henzl. Publikované v Ročenke drevostavieb 2012.
Výstavba rozhľadne bola iniciovaná mikroregiónom obcí ako obnova vyhliadkovej veže na mieste dnes už neexistujúcej rozhľadne z roku 1941. Terén na mieste je takmer rovný a zarastený vyrasteným smrekovým lesom so zvyškami bukového porastu. Stavbu umiestnili na čistinu, aby minimalizovali zásah do okolia. Ako architektonické riešenie zvolili autori kombináciu „ťažkej“ podstavy (železobetónový tubus obložený zvonka miestnym kameňom) a konštrukčne a materiálovo odľahčenej výstupovej časti (kombinácia dreva a ocele vyskladaná do priestorovej priehradoviny.) Pôdorys v tvare sférického trojuholníka definuje priestor ostrými rohmi a zároveň zjemňuje oblúkmi strán. www.penta.ji.cz
Rozhľadňa Vokurka. Heřmanice u Frýdlantu/CZ, 2012. Autori: Jan Mach, Pavel Nalezený, Jan Vondrák/MJÖLK architekti. Foto: Roman Dobeš. Publikované v Ročenke drevostavieb 2012.
Jednu okurku nakrájejte a ve větší míse smíchejte s třiceti kubíky modřínového (smrekovcového) dřeva, přidejte obec Heřmanice na Liberecku, výhled na třetí největší elektrárnu v Polsku a starostu Heřmanic Stříbrného. Vaŕečkou či rukou uhnéťte hladké tvárné těsto (podle potřeby můžete přisypat až dvanáct tisíc vrutů). Pak do něj zapracujte dvojité schodiště, výhled na Jizerské hory a peníze z evropských fondů. Dejte do tepla dobře vykynout na dvojnásobný objem (t. j. aspoň na měsíc). Poté tésto rozdělte na devět dílů, uválejte z nich prameny a znovu upleťte okurku. (text inspirován recepty Magdaleny Dobromily Rettigové). Jeden z prvních projektů libereckého atelieru Mjölk, vypracovaný původně bez konkrétního místa, zadání či investora. Rozhledna je dřevostavbou o průměru 5 m, vysoká je 23,7 m a stojí na 57 stojnách. www.mjolk.cz
Okrem tu publikovaných drevených rozhľadní odporúčame záujemcom o veže i iné fajnové stavby z dreva navštíviť www.hutarchitektury.cz, z ktorej si dovoľujem citovať slová architekta Martina Rajniša:
O věžích
Česko je krásná země a dalo by se říct, že je to zároveň i krajina věží. Je to hrozně zajímavý, prostě Češi mají rádi věže. Já jsem taky Čech a musím říct, v tomhle si s lidma v Čechách dokonale rozumím. Není to tak samozřejmé, třeba ve Francii se věže skoro nestaví. Jsou i jiný země, kde stavěj málo věží. Sem tam nějakou vyhlídku na skále, ale mít 360 věží, jako máme my, to musí mít nějaký zvláštní důvod. Rozhleden je tolik jako dní v roce a pořád jich přibývá. Připadá mi, že v rozhlednách je určitá magie. Ta magie je velmi pochopitelná. Věže většinou stojí na krásných vyvýšených místech a to do nich dává první vlnu síly. Projektovat rozhlednu je krásná práce a my architekti to děláme s nesmírnou chutí, a to je druhá vlna energie, která do toho vstupuje. Ale musíme mít zrovna dobrej den, aby se nám to povedlo. Jsou i nevzhledný věže, bohužel. Ale to nejdůležitější je, že lidi, který přicházej k rozhledně, dostávají chuť na ní vylézt, je to cíl jejich cesty, a ta chuť rozhlídnout se po kraji nám možná nahrazuje staré pohanské obřady, jakési zvláštní spojení se zemí. My, národ neznabohů, a i v tom si s Čechy rozumím, se dostáváme na vrcholu rozhledny do jinýho rozměru života. Najednou cítíme, že jsme součástí široký krajiny, cejtíme v sobě poryvy svobody, poryvy odvahy, a to jsou věci, kterých je v Čechách hrozně málo. Klasik by řekl – jako šafránu. A když jako architekti kreslíme a stavíme rozhledny, není to práce, je to služba, jak by možná řekl Karel Čapek. A tahle služba je na těch stavbách doufáme vidět. Je to jakýsi stav zapojení plné síly a maximální koncentrace, kdy člověk s chutí tvoří dílo, protože cítí, že věž se stane součástí krásnýho kusu země. Že má cenu tady být, že tu jsme a budeme dlouho, a vlastně je to něco, kde se přiznáváme, že přes všechny možný obtíže a nevlídnosti máme tuhle zemi hrozně rádi.
Možná ještě jeden dodatek: zvláštní skupinou mezi věžema jsou dřevěný věže. Dřevěný věže nejsou na věky. Dřevěný věže časem odejdou a i v tom jsou nám podobný. Jsou nám podobný svým materiálem, protože dřevo je součást přírody stejně tak jako my jsme její součást, a proto věřim, že k dřevěnejm věžim máme zvláštní, skoro něžnej vztah. K věži, která byla svým iniciátorem nazvaná Máminka na počest jeho maminky, a kterou jsme mohli vytvořit, jsme cítili obdivuhodnou pokoru a krásný vztah. Ta věž časem odejde. V okamžiku, až odejde, budou mít lidi dvě možnosti: buď se jim bude líbit do tý míry, že postavěj její kopii nebo si řeknou, umíme ještě lepší věž a na jejím místě postavej něco krásnějšího. Takže budoucím tvůrcům přejeme vlídný investory, odvahu a chuť stavět dobrý věže.
Martin Rajniš
……….
Bez komentára: Vyhliadková veža Tokaj. Malá Tŕňa/SK, 2015…
Text: Jozef Dorn, použitá citácia – Martin Rajniš,www.hutarchitektury.cz
Foto: archív Salónu drevostavieb
