Úžina! Existuje Jinonická úžina jen v myšlenkách tvůrců, nebo je skutečná…? Úzký pás země sevřený pohořím! Úzký pás moře mezi dvěma břehy! …Pohybujete se v horách, skály se zdvihají, cesta krčí v proláklině mezi kopci. Zastavíte uprostřed a rozhlédnete se! Tam a zpět. Nedá se jít jiným směrem. Nevíte, co vás čeká. Jaké překvapení, jaké taje. Skály se rozestupují, zarůstají do země, vítá vás slunce. Otvírá se krajina. Prošli jste úžinou! Do jiného světa.

Dům, jehož pozemek měří v nejužším místě pouhé 4,0 m. Dům, jehož vysoké stěny kopírují krajinu a reflektují skály Prokopského údolí! Dům, který zaplnil zbytkový prostor “přesýpacích hodin”! Dům, který odděluje jižní zahradu od ruchu velkoměsta! Dům, v jehož srdci se ocitáte vytržen z kontextu okolního světa! To je Dům v úžině!

Efektivní a udržitelná stavba? Stavba v souladu s přírodou? O čem tyto věty vypovídají? Dům v úžině využívá „nezastavitelného“ pozemku, přírodních zdrojů, přírodních zákonů! Touží ukázat směr! Přístupu ke krajině! K místu! K životu!

Koncept domu vychází z tradiční řadové zástavby. Dům zaplňuje celou šíři proluky. Propojení ulice se zahradou je přes průjezd, zde spíše – průchod. Vnější výraz domu dávají obvodové stěny, které zrcadlí lámané tvary parcely a promítají je do třetího rozměru. Vnitřní prostor si pohrává s momenty
překvapení! Šokuje světem, ukrývajícím se v úžině, kterou jste při průjezdu kolem doslova přehlédli.

Ale pojďme udělat pár kroků zpět. K výběru pozemku. Zbytková parcela v Praze. Stavební úřad ji označuje, podle platných OTP, za nezastavitelnou. Stísněnost, členitost. V nejužším místě čtyři metry. Otevírá se jižním směrem do vnitrobloku zahrad. Ke kostelu svatého Vavřince. Genius loci! Ano! To je zahušťování města v kladném smyslu! Podstatné je udržet měřítko!

Konstrukčně difuzně otevřená dřevostavba z pohledových masivních panelů NOVATOP. Vestavěná do úžiny betonových stěn. Striktně kopírujících pozemek! Určujících severojižní orientaci! Stěny, mimo architektonického výrazu a přenášení tvaru pozemku do 3D, vytváří opěrky terénních rozdílů, ochranu stavby před západními větry a zejména ochranu před „náročným“ provozem sousedního pozemku školy. Dům využívá materiálů lokálních, obnovitelných, s minimální produkci CO2 v průběhu životního cyklu (nosné panely a dřevěná okna české výroby, dřevovláknitá izolace, fasáda z „palubových“ prken evropského původu a pod.).

Tvary a členitost! Vnitřní dvůr! Stísněný průchod! Vše doplněno velkými skleněnými plochami, i takovými, které málo kdy pochytí slunce! Absence rekuperace! Zcela proti zásadám nízkoenergetického domu a však v souladu s „otevřeným“ a zdravým bydlením! Proti učebnicovým příkladům. Přesto mimořádně úsporná budova. A co víc? Netušené venkovní prostory chráněné před povětrností a horkými dny masivními stěnami. Jako součást interiéru tvoří plíce domu! Odlesky slunce dopadají do míst, kde je neočekáváte! Ve dvoře roste a vláhu udržuje „druhohorní“ Ginkgo Biloba. Reguluje vnitřní teplotu bez nutnosti instalace náročných a nákladných zařízení! Otevřená dispozice, umožňuje provětrávání stavby ve vazbě na roční období a orientaci.

Dům má přímou vazbu a propojenost s přírodou. Zelená střecha. Strom „v domě“ se stává členem rodiny! Rostliny využívá k zajišťování klimatu, regulaci teploty a vlhkosti, akumulaci a filtraci srážkových vod. Ty jsou pak z retenční nádrže vraceny zpět k využití. „Váží“ si vodních zdrojů a zadržuje vodu v krajině“. Usiluje o Soběstačnost! Otevřenost do ulice podporuje její Bezpečnost!

I přes absenci rekuperace dosahuje energetické náročnosti budovy kategorie A, nejedná se však o nízkoenergetický standard. Neměli jsme ambice lepších parametrů! Nechtěli jsme dům „nakazit“ a čistý vzduch přiváděný do domu „špinit“ v potrubí. Domníváme se, že „výpočtové“ energetické úspory jsou často v rozporu s „ideálním životním prostředím“ a Dům v úžině je toho příkladem.

A čím se tedy dům vytápí a větrá? Odtahy vzduchu zajišťují hybridní ventilátory poháněné větrem, přívody větrací štěrbiny ve vazbě na fasády a roční období. Teplo pak tepelné čerpadlo země – voda. Záložním zdrojem a pro vytvoření nálady poslouží krb na dřevo.

A až jednou obrostou betonové stěny popínavou zelení? Jinonická úžina se ztratí v náruči Prokopského údolí!

Dům v úžině, Praha-Jinonice (CZ)

Architekti: ATELIER SAEM – Michal Procházka, Lukáš Bezecný, Pavel Cihelka, Jiří Deyl
Konstrukční systém: NOVATOP
Design skla: Anna Chmelová

Text: autori domu
Foto: Filip Šlapal, archív SAEM

Dom v úžine získal v česko-slovenskej súťaži BEFFA 14 – Building Efficiency Awards 2014 dve ocenenia
– 1. miesto v kategórii Rodinné domy a 2. miesto v kategórii Drevostavby.